Ačkoli by se zvlášť v dnešní době mohlo zdát, že umělcem se může stát každý, když se za umění považuje kdejaká čmáranice, ovšem než se odvážíme k podobným zkratkovitým soudům, je potřeba si uvědomit, že umělecké dílo může komunikovat velmi závažné sdělení i v případě, že vypadá "jednoduše". Člověk, který se věnuje umění, má zpravidla cit. Díky němu dokáže vytvořit dílo hodné přívlastku "umělecké" a také ho vhodně umístit do prostředí, v němž bude nejlépe promlouvat svou specifickou řečí.
Francouzský umělec Baptiste Debombourg nemá jen cit, ale i přitažlivé nápady. Je známý pro originální využití neobvyklých materiálů, které však není samoúčelné. Autor si nehraje na alchymistu jen tak pro vlastní potěšení, takže pakliže se rozhodne vyrobit z polystyrenových tvarovek oltář do neogotického kostela, je na místě zamyslet se nad posláním takového počinu. Debombourg přispěl letos k projektu "Le voyage à Nantes" (Cesta po Nantes), během něhož se západofrancouzské město mění v ještě atraktivnější destinaci než mimo prázdninovou sezónu, protože je poseto nejrůznějšími uměleckými díly. S čím přišel tentokrát? Postavil hvězdnou sochu "Stellar" ze židlí. To může znít poněkud šíleně, ovšem pohleďme na kontext: socha se nachází na známém náměstí Place du Bouffay, plném kavárniček a restaurací s teráskami. Socha do místa zapadá nejen díky užitému materiálu, posiluje symboliku místa: terasu lze vnímat jako synonymum družnosti, společenskosti, židle pak zastupuje jednotlivce, kteří danou společnost tvoří. Člověk je tak vnímán jako nedílná součást společenského prostředí, v němž vládnou jistá pravidla, jež je nutno dodržovat. Stejnou ideu vyjádřil už v roce 1937 francouzský výtvarník Robert Delaunay a je patrné, že prostorové rozložení Debombourgovy hvězdné sochy je tímto dílem inspirováno.
